1) Většinou se čas už jen tak přelévá
    Ze dne na den a ty nevíš, jestli sis už na to zvyk
    Nebo to tak bylo, snad už odjakživa
    A tak ti nezbyl žádnej prostor pro povyk

    Čím dál víc času totiž trávíš sám
    Tak jak si chtěl anebo myslel si že chceš
    Jenže se stejně ukázalo, že jinou možnost nemáš
    Než jenom tu, kterou si ty sám vybereš

2) Většinou si to, už jen tak užíváš
    A ujišťuješ se, že si to tak přece chtěl
    A tak se radši ani koutkem oka nedíváš
    Na to co zbylo z toho cos kdy měl

    Přitom to ale vykukuje ze všech stran
    Jako špína v zastrčený ulici
    A ty ji ani nepřekročíš,
    Protože radši děláš, že ji nevidíš

    A pak dál sedíš
    Zavřenej v tý svý krabici
    A chceš si myslet
    Že pořád pevně držíš v rukou svojí zbraň

3) Jenže většinou teď jako bys stál na přechodu
    Rozsvítí se zelená a ty i tak zůstáváš stát
    Protože to že něco jde, tak ještě přeci nikdy nebyl důvod
    Pro to aby si to musel udělat